Přeskočit na obsah

Úvod » Běžecké tréninky » Novinky

dm challenge: Zkusíte to jako Sandra s Lenkou?

Spousta osobitých lidí je mezi běžci, s nimiž se dnes a denně potkáváte při klubových trénincích v Running Mallu. Chemik, neurochirurg, ředitelka školy, konstruktér... Od listopadu se s námi připravují i dvě mladé dámy, jež zdobí krásný cíl. Lenka Trdá a Sandra Jounová si usmyslely rozběhat nejenom samy sebe. Jakožto tváře projektu „dm challenge“ chtějí ukázat cestu zdravějšího životního stylu i zástupům dalších žen.

Hlavně pravidelně

Přinejmenším hodlají „rozhýbat“ jejich mateřskou firmu. „Když můžeme začít běhat my, může začít každý,“ zdůrazňují svorně. Byť se od sebe v lecčems liší, pojí je řada styčných prvků. Lenka i Sandra začaly koketovat s pohybem po hodně, hodně dlouhé přestávce. Však také zakusily to, co pravděpodobně každý začátečník. „Nejprve to byla taková ta klasika v podobě šíleného úprku. Po sto metrech rázem došly síly,“ směje se pardubická běžkyně Lenka Trdá.

Jak se k běhu správně postavit, tomu přišla na kloub teprve postupem času rovněž Sandra Jounová. „Hlavně to chce fakt pravidelnost. Snažím se hýbat aspoň obden, i kdyby to měla být třeba jenom svižnější procházka,“ říká manažerka jihočeské oblasti Sandra. Ta má sportování v genech. Její otec patří k jihočeským hokejovým legendám, ledu si užila coby někdejší krasobruslařka i ona. Po mnohaleté odmlce začíná s pohybem znovu.

Obě děvčata nastoupila přirozenou cestu pomalého, zato stálého pokroku. Začalo to prvním kilometříkem, kousek po kousku přibývají další. Nikam nechvátají, v kopci klidně popojdou. Ale hlavně, vždy s úsměvem.

Někdy to běží, někdy méně. „Záleží na situaci. Jeden den jsem se strašně protrápila třemi kilometry, hned pak jsem jich nakroužila na mě rekordních deset. A zvládla bych i víc,“ svěřuje se Lenka, která si jako cíl vytkla pokořit jarní Sportisimo 1/2maraton Praha. Přesněji řečeno, uběhnout jej a ještě si to užít. Nakonec do toho „umotala“ i Sandru. „Mně by klidně stačila i ta desítka. Ale když už, tak ten půlmaraton zkusím taky. Aspoň je to pořádný cíl, na který prostě musím trénovat,“ dodává Jihočeška, která je vzhledem ke svému pracovnímu zařazení v Praze častěji, do Running Mallu tudíž dochází dvakrát týdně. Zrovna se hodně těší na běžeckou jógu. Občas také potrápí domácí rotoped.

Lenivost je na lopatkách

To druhá jmenovaná běhá především po pěšinkách v okolí Pardubic, do metropole se podívá jednou za dva až tři týdny. „Což o to, odběhat si to můžu kdekoliv, potřebuji ale poradit se stylem. Běhám blbě, hodně přes patu, takže se brzy unavím,“ tvrdí Lenka Trdá. Zároveň nepopírá, že jakožto začátečnici ji kolikrát stojí hodně přemáhání, aby vyběhla. „Je to klasika. Napadá mě spousta dobrých důvodů, proč to nechat na zítra. Teď už se ale většinou přemluvím a jdu.“

Jak se dá, pobíhá i Sandra Jounová. Běžecké boty si vzala s sebou dokonce i na firemní školení. Tam však přechodně zvítězil kolektivní duch. „Jo, skončili jsme v hospodě. Ale pak jsem to dohnala. Jinak to ani nejde,“ culí se.

A protože začátečnické „rozběhávací šestinedělí“ je pryč, děvčata pomalu kreslí prstem po mapě, kam všude by mohla natáhnout blížící se delší výběhy. Obě nejraději běhají po lese, vyloučit však nelze ani návštěvu příbuzných v sousední vesnici. S tím, že auto zůstane doma.

Nad tím vším se rozpíná počínající pevné běžecké pouto. „Je tedy fakt, že i když to bylo zpočátku hodně těžké, až nepříjemné, teď už bychom neměnily. Stačí chvilka a všechen ten všední stres je pryč. Člověk je hned plný síly. Chce to jenom vydržet,“ odpovídají jednomyslně na otázku mapující jejich současný vztah k běhání.

A co na to říkáte vy, milé dámy? Nezkusíte to s námi jako Sandra s Lenkou taky?

Michal Vítů

trenér PIM Běžeckého klubu